Často marně vyvolávaný reunion SAVATAGE, jenž by s sebou přinesl i návrat božského Zacharyho Stevense do jejich řad (kolega Darkmoor v recenzích na alba „Watching In Silence“ a „The Middle Of Nowhere“ potvrdí), zase jednou zůstává za hranicemi všedních dnů. A zůstává za nimi tak, jakoby Stevens s již pevně stabilizovanou sestavou CIRCLE II CIRCLE za zády chtěl především zdůraznit, že to, co ho v současnosti nejvíc zajímá, je prostě jen vlastními silami pečlivě vyšlechtěná varianta klasického heavy metalu. Tu či onde zcela evidentně zavonivší po floridských titánech, to je pravda, ale jinak jen čitelně odehraná se sázkou na jistotu v oboru, ve kterém to Zakovi a spol. jde prakticky samo od sebe.

Přesně jako v případě aktuálního alba. Jakmile totiž CIRCLE II CIRCLE rozbalí úvodní „Fatal Warning“ (jak příznačný název!), zhmotní se současně s tím jako ohnivé znamení v temné noci kolem nich i lehkost, s jakou v téhle skladbě bojují s oním dobře slyšitelným „retro“ podtextem. Vzrušující staré známé dvoukopákové tempo, dravé a umně tvarované riffečky a krásně zabarvený Zakův vokál, rozléhající se skladbou jako fantómův hlas dávno opuštěnou výrobní halou kterési ocelárny. Kdybych chtěl někomu dokázat, že tahle kapela skutečně tvoří levou zadní, nemohl bych si vybrat lepší argument. Prubířský kámen je nicméně zakopán teprve v dalších skladbách, kde se samozřejmě především hraje o celkové kvality či nekvality „Delusions Of Grandeur“. A ty, abych to tak nějak jednoduše zobecnil, jsou vlastně v souladu s nevysloveným očekáváním standardně dobré. Stevens a jeho parťáci nemají nouzi o důstojné, životaschopné nápady, což vyúsťuje v mnohý příjemný okamžik, v jehož stínu zůstane i těch pár minut ke konci hracího času alba, kde přece jen dojde i na autorskou šedivost a nevýraznost. CIRCLE II CIRCLE sbírají body pohotovým střídáním silných motivů  v „Dead Of Dawn“, klouzavými melodickými hrátkami ve „Forever“, ryze Olivovským duchem procítěné „Echoes“ (tady ti SAVATAGE přece jen zamrzí) a to se samozřejmě nijak zvlášť nezmiňuji o permanentně znamenitém Stevensově vokálu. Suverénní kolektivní výkon pokračuje ještě v klasicky drhnuté „Waiting“ s povedeným refrénem a uvozující vyhrávkou, po níž však odhodlání a bojová připravenost kapely na chvíli mizí ze scény. Následující chvilky (jak výše avizováno) sklouznou k falešnému a nepříjemně rutinnímu alibi, s nímž je pouze předstíráno, že „Delusions Of Grandeur“ je ve všech směrech plnohodnotným albem. V pravý čas nicméně do věci vstoupí kouzelná „Every Last Thing“ (znovu ona dvojvýznamnost názvu?), závěrečná melodická hříčka s osvědčenými vícehlasy a klavírními vstupy, a všechny opodstatněné námitky odsune pro tu chvíli na druhou kolej, byť zapomenout se na ně rozhodně nesmí.

Neboť má-li mít existence CIRCLE II CIRCLE i nadále smysl, mělo by se tak dít především cestou skladeb jako „Fatal Warning“ či právě „Every Last Thing“, v nichž se odráží chuť a schopnost tvořit přesvědčivý heavy metal, tedy přesně takový, který si současnost (pokud samozřejmě připustíme, že  nám zároveň rezignuje nad tolik diskutovaným fenoménem „stagnace“) žádá. Bez nich to půjde jen velmi těžko, ale to už snad ani nemusím připomínat. Nebo že by přece jen ano?